Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlčice již dávno odešla a on spočinul pod velkým smrkem, který se zde v lese tyčil. Chvíli spal, ležel. Probudil ho občasný déšť, ale koruny mu poskytly jistou ochranu. V okolí cítil zvláštní napětí, jako by se něco dělo, ale sám zůstával klidným a raději to neřešil. Spánek jej doslova pohlcoval každou chvíli a spal pod magickým spánkem několik dní, možná týdnů. Probudil se až teď. Srst napůl vlhká, avšak slunce začalo příjemně hřát. Postavil se na všechny čtyři a zavětřil. Necítil nikoho známého. Docela mu chyběli všichni vlci. Neznal zase nikoho a cítil se až moc sám. Sny o nějaké družce se již dávno rozplynuly.
Měl by najít bratra. Jeho úkol zněl čistě a jasně. Zamrkal, poté se vydal na cestu.
-> Laica Mar (přes Temný les)

Nechal vlčici k sobě tisknout, nějak si už pomalu zvykl na porušování jeho osobního prostoru, ač mu to tedy nebylo úplně milé. Jiní vlci by si asi nestěžovali, ale on nebyl jiný vlk. Tahle pro něj nebyla úplně spřízněnou duší, nebo alespoň si to myslel. Rád by našel někoho, s kým by se toulal... Chyběla mu Larissa. Larissa... nenašel nikde její pach, necítil nic co by jí připomínalo. Asi již byla mrtvá. A on už zapomněl na spoustu věcí ohledně ní. Z myšlenek jej vytrhl hlas vlčice.
,,Ano, občas ti něco mohou dát. Ale občas ti také mohou něco vzít." Každý se špatnou karmou většinou dostal co si zasloužil. Bohové neodpouští. Ač sami jsou občas krutí. ,,Ten šátek ani nevím. Nemá žádnou magickou moc. Asi mi jej dali prostě jen z estetického důvodu," odvětil. ,,Řekl bych, že docela dost. Je to velký ostrov. Ale neboj, najdeme tvé sourozence." Pousmál se a vstal. Cítil v okolí moc pachů, moc vlků. A to nikdy nebylo dobré.
,,Měl jsem sestru, ale ta zemřela už hodně dávno. A taky bratra. Ten vede nějakou zdejší smečku. Někde na druhé straně poloostrova. Rád bych se s ním viděl, pokud ještě žije." za celou tu dobu co zde byl, bratra nešel navštívit, ač měl mnoho možností. Byl z toho docela smutný. Bál se snad?

-> Les u mostu

4.
Chápal jisté rozrušení oné vlčice. Sjel ji od hlavy až k patě, jako by ji snad mohl přes černou pásku a slepotu vidět. Nadechl se, jako by chtěl něco říci, ale zase vydechl. ,,Bohové jsou často... rozmarní," odvětil, prostě nevěděl co má vlčici říci. Zastříhal černými oušky. Jeho lávová část srsti se leskla na slunci.
,,Já tě chápu." Nechápal. Uměl se vcítit, ale nechápal. Zdálo se, že vlčice byla doslova závislá na společnosti jejích sourozenců. Co když oni budou chtít život? Bude jím lézt i do jeskyně, kde budou mít partnery? Možná jí jen život učí životní lekci - musí se naučit starat sama o sebe. Jako by jí její sourozenci patřili. Vlčice si lehla k němu. Možná by se i začervenal. Nerozuměl moc jejímu chování. To byla tak závislá na jiných? Vzdychl, ale neřešil to. Ač měl tedy rád osobní prostor.
,,Pásku? Od bohů. Dostal. Ani nevím proč."

-> průsmyk

3

,,Je možné že tě prostě přenesl jeden z bohů. Těžko říci," pronesl Blind, jako by to snad byla úplně běžná věc. Zadíval se na nebe, ač nic neviděl a poté mávl ocasem. Došli na louku. ,,Nemám v plánu tě nechat za sebou. Vzdyť jsem starej, mě dohoníš rychle." Cítil vůni jarních květů a slunce, které jej šimralo na zádech a vítr mu jemně pročesával srst. Nasál vůni jara a kvetoucích rostlin. ,,Nemusí tu být. Ale myslím že se jistě brzy shledáte.
Tady na ostrov se dostane mnoho zbloudilých duší." Snažil se jí udržet v naději, aby mu hystericky nezačala pobíhat kolem či řvát. ,,Nepanikař. Vzdyť jsem ti řekl, že se je můžeme pokusit najít." Vydechl vzduch z plic a lehl si do trávy, aby si trochu ve slunečném odpoledni odpočinul. ,,Mamon," zopakoval a kývl směrem k vlčici

2

Vlčice očividně byla dost nabručená a napjatá a on nechtěl budit jakékoliv zlé dojmy a tak si uvolněně sedl, na znak, že opravdu on, slepec, nemá v plánu útočit na onu mladou vlčici. Oblízl si čumák. Vítr ho docela šidil, tady v průsmyku to foukalo a vítr dělal až děsivé zvuky. Ale on si ho přeci jen uměl docela zkrotit...
Vlčice se začala přibližovat, což mu nějak nepřišlo špatné ani nebezpečné. Mávl ocasem a upřel hlavu na ni, ač neviděl nic. ,,V místě zvané Mois Gris. Je to ostrov plný vlků, no, však jistě sama poznáš," pronesl modře vlk, vždyť už měl věk na to, aby věděl, jak to v tomto světě chodí. Vlčice byla nervózní. A on tipl dobře. Sourozenci. ,,No, to by mohl a zároveň nemusel být problém. Do Moisu je jednosměrná jízda. Je možné že tu tví sourozenci ani nemusí být. Ale pokud ano, najdeme je," povzbudil vlčici slepec. Už jednou pomáhal hledat vlčici - Sarah její dceru. Jen teď musel najít Sarah... Oproti hledání sourozenců to nebude nijak jiné. ,,Jinak, jsen Blind," pronesl vlk a obešel vlčici. Průsmyk mu příjemná nebyl.

->Luka

1

->Severní hory

Zdálo se, že vlk, který jej pronásledoval již nebyl v jeho stopách. Blind neutíkal. Ale nepotřeboval vyvolávat spory. Očividně nestál vlkovi za to, aby se s ním utkal. Kdyby jej pronásledoval, i přes zranění by se nejspíše otočil a počkal si. Nebyl zbabělec. A už měl pár let za sebou. Minimálně aspoň co se soubojů týkalo. A tohle by nejspíše nebyla výzva. Vydechl, zabručel a zamířil přes průsmyk. Najednou ozvěna přinesla hlas, jemný, ale zvučný. Slepec, i kdyby nebyl tak vycvičený na tento smysl, by jistě tento řev zaregistroval. Řev nějaké vlčice. Která očividně křičela něčí jména. Podle počtů jmen tipovala, že jména sourozenců či členů nějaké jejích tlupy, potažmo smečky. Vlk zamířil k ní, navíc jiná cesta přes průsmyk nevedla. Vlčice seděla na zemi s uraženým výrazem, to však slepý neviděl. Nasál její pach, podle větru tak nějak situoval, kde by vlčice mohla být a došel k ní na vzdálenost dva metry. ,,Ztracená?" otázal se.

Vlk nevypadal, že by se chtěl kamarádit. Nepřišel blíž. Blind ho cítil. Cítil kroky, které se dotýkaly země. Cítil jeho pohyby. A nenacházel v nich nic, co by bylo jakkoliv pozitivní. Mladý vlk by ale proti němu neměl šanci. Ač byl sice starý a slepý, stejně měl navrch.Byl silný. Ač se to nezdálo. Vypálené rány bolely jako čert. Blind bolestně hekl, když se snažil pohnout. Zamířil pryč, jiným směrem a čekal, zda jej vlk bude následovat. Slyšel zvuky které dělal a neshledal je přátelské. Přesto se však nijak nekryl. Cítil kde vlk je, ač dělal rozruch. ,,Myslíš snad, že když jsem slepý a zraněný, jsem blbý?!" Zavrčel do prázdna. přesto se však rozešel pryč.

->Dračí průsmyk

Naštvaně se zvedl, přeci jen, byl trošku rozlámaný, ale díky elementu dobře zmírnil pád. Ve vzduchu cítil cizí pach, nečekal však žádnou pomoc. Ba byl dokonce více ostražitější, kdyby se jej vlk rozhodl napadnout. Tlapa nebyla zlomená, nýbrž naražená a tak sic byl krok bolestivý, nějak se zvládnul rozejít. Ťapkal kolem, čekal, jestli se k němu neznámý úráčí přijít, nebo jej bude jen sledovat v dáli. Tak či onak, posadil se a prohlížel si svůj bok. Už byl starý. Tak či onak, za chvíli mu čítalo 9 let a cítil se už vysílen životem. Vydechl. Oblízal si rány, které měl a snažil se je zacelit rychleji, vytvořil tak ohnivý plamen a rány si doslova vypálil. Zařval při tom bolestným rykem, avšak pomáhalo to.

-> Rest
Musel nejspíše usnout. Probudil se na horách. Bylo zde ale poměrně teplo, větší, než čekal. Jeho nyní černý kožich, který pokrývaly znaky světla, byl huňatý a hřál Blinda v tomto poměrně chladnějším jarním období. Přeci jen, hory nikdy nebývaly teplé místo. Jeho staré nohy jej zvedly ze země. Otočil slepé oči obvázané šátkem směrem k obloze. Cítil jemné sluneční paprsky, které mu ozařovaly hlavu. Pousmál se a rozhodl se pokračovat dál, najít nějaký horský průsmyk a dostat se dále do nížin. V žaludku měl prázdno, ale nebylo to nic, na co by nebyl zvyklý. Rozešel se, dával pozor na to, aby mu nepodklouzlo kamení. Našlápl však špatně a najednou cítil, jak sjíždí ze země a řítí se dolů z útesu. Elementem trochu ztlumil pád a jemně se nadnesl, ale nestihl zareagovat včas a rozplácl se na zem. Nebyla to velká výška, jinak by byl asi mrtvý. Zaúpěl bolestí, měl naraženou tlapu a natrhnutý bok o kameny.

-> Rest

Zde poprvé potkal Arryna. Ani nevěděl, proč se na tohle místo vracel. Cítil ale, že něco není v pořádku. Jako by se snad země hnula. Zvláštní. ,,Hej slepý!" Uslyšel stařičký hlas. Blind nakrčil obočí, no otočil se tím směrem. Přeci neměl čas se zdržovat, měl svůj úkol! Pomalu si to nakráčel k vlkovi, no narazil omylem do čehosi dřevěného. ,,Au!" Sykl Blind nespokojeně, páska mu spadla z očí. Tlapou jí chvíli hledal, no čísi tlapky mu ji nasadily zpátky. ,,Omlouvám se, rozbil jsme něco?" Blind cítil různé magické předměty, stařec se zdál celý obklopený magií. ,,Ale nikoliv můj milý. Rád bys něco, co ti pomůže ve tvém hledání? Nebo snad jen nějakou změnu?" Blind ucítil tu sílu, když si vybral. Vlk s ním udělal i něco jiného. Škoda že se nemohl vidět.

-> Severní hory (přes ostříží zrak)

Nákup

Nový vzhled - 220 KŠM (už vyúčtováno od Barn)
3 tlapky do vzduchu - 360
4 tlapky do ohně - 460
= 1040

50% - 520KŠM

Můj budget -
259KŠM + 44 rubínů (30r = 300 KŠM)
zbyde 39 KŠM 14 rubínů

Kyle odešel i s jeho partnerkou. Byl rád, že se jeho přítel z dávných dob usadil na tak kouzelném místě. Tedy, jistě muselo být kouzelné, pro něj to byla tma, jako všechna jiná místa. Nehodlala se dále motat na území smečky a mladý Arryn očividně zmizel, tak jednoduše otočil svůj zadek a rozešel se pryč. Najednou však ucítil pod nohama zemětřesení. Od té doby si nic nepamatoval.

Probudil jej dopad sněžné vločky na jeho srst. Sněžilo. Jak dlouho jen spal? Zívl a rozešel se pryč. Bylo na čase hledat Sarah a říct jí o smečce. A taky bratra. Měl by najít bratra.

-> Les alf (přes ostříží zrak)

Slepému vlkovi se dostalo více pozornosti, než-li nejspíše požadoval. Otočil hlavu k přicházejícímu vlkovi, který křičel jeho jméno. Poznal ten pach. Pamatoval si je všechny. A spojit si je s patřičnou událostí nebyl koneckonců problém. ,,Kyle." Pronesl jeho jméno s úctou. ,,Rád tě zase vidím," ačkoliv tedy větu nemyslel doslovně, stejně se trochu uchechtl. ,,Dorya," zopakoval jméno vlčice a kývl, spojil si její pach s jejím jménem. ,,Ach, dobrá. Potkal jsem totiž její matku, Sarah. Chtěl jsem jí pomoci najít Daén. Nejspíše bude ráda alespoň za tuhle informaci," řekl, poměrně spokojen s tím, co zjistil. Náhle se k nim přidala i další vlčice, která předtím stála opodál. Cítil její tlapky, dunící o zem. Zvedl k ní hlavu, slepé oči se sice pod šátkem pohybovaly, avšak nemohly vidět nic, jen tmu. ,,Tak či onak, děkuji," dodal směrem k Doryi a pokusil se o vřelý úsměv.

,,Je pravda, že jeden neví, co s časem. Ale pokud máš rád klid, je to fajn," odmlčel se a zvedl hlavu, ucítil cizí pach. Možná se k nim přece jen někdo nahrne, ,,ale pro tebe je smečka vyhovující, zníš jako poměrně společenský vlk." Otočil hlavu zpátky na Arryna a do nozder nasál vzduch i s okolními pachy. ,,Lov zní fajn. Ale ne tady, lovit na jejich území asi nebude to nejinteligentnější, co bychom mohli podniknout." Sotva to dořekl, už cítil, že se přibližuje pach nějaké vlčice. Podle vzduchu, který se otočil směrem k ní, mohl přesně odhadnout, jak daleko stojí. přibližovala se, až byla skoro dva metry od nich. ,,Zdravím. No, zrovna jsme se chystali odejít," pronesl slepý. Tohle mu potvrdilo, že zde smečka opravdu leží. ,,Jsem Blind. Není členem vaší smečky náhodou vlčice jménem...uh.. Perla, tuším?"

,,Já mám na svých toulkách času habaděj," pronesl slepý a nasál vůni květin, které byly všude okolo. Jejich vůně nebyla tak cítit, protože už samy byly zavřené, jelikož byla noc. Moc pěkná noc, škoda že ji slepý vlk nemohl spatřit. Usmál se na vlka, který kráčel vedle něj, jako nějaký doprovod. ,,Když nemáš jinou možnost, uděláš všechno pro přežití," dodal jen. ,,Možná jo, ale zdá se, že vlci jsou jaksi zalezlí," řekl jen, v okolí nikoho necítil. Buď byli v úkrytu, nebo objevovali. ,,Tak či onak, stačí mi doručit zprávu, že smečka je zde. Pokud se nechceš přidat, můžeme pokračovat v cestě. Možná narazíme na někoho, kdo je ze smečky, než čekat až se někdo objeví."

//každej tu má asi rozehranou hru, pokud chceš pokračovat, nemusíme se tu zdržovat :)

,,Hm, no, pokud bys chtěl, mohl bych tě něco přiučit," pronesl starší vlk s lehkým pousmáním. Vlk, který mu dělal společnost, se mu poměrně líbil svým vystupováním a přeci jen, on sám byl jednoduše... sám. Možná nebylo na škodu najít si nějaké přátele. Hlavou se otočil na vlka vedle něj. ,,Ano, i tak se to dá říci. Tak či onak to chtělo nějakou dobu, abych se dokázal takhle pohybovat. Nebylo to zrovna jednoduché, ale vše se dá, když je vůle silná," dodal k vlkovi. Blind se pohnul směrem vpřed a koukal se kolem. ,,Možná. A nebo tady také nejsou. Smečka se přemisťovala, pachy po kterých jsem šel, nebyly úplně nejstarší - tak či onak, smečka se po cestě hrozně zdržovala. Přijde mi, že území vybudovali nedávno. Nejspíše nebudou čekat nic." Povzdychl si.