Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Aly se na Therona usmála a lehce zavrtěla ocasem: "Ráda tě poznávám, Therone Beaux." Zareagovala na jeho představení se a potom zastříhala ušima. Jak roztomile mluvil o její sestře. Věděla, že Aileen by takhle mluvila, ale že by našla někoho, kdo by také takto mluvil nečekala. Každopádně, zdálo se, že se s její sestrou zná dobře a to ji těšilo. Měla upřímnou radost z toho, že její sestra našla někoho, kdo ji rozumí. "Doufám, že v dobrém," pronesla a mrkla na Therona. Nečekala by, že by sestra o ní mluvila nějak špatně, protože se měly moc rády.
Pak se obrátila na brášku a přikývla. "Snad ano, jednou to musí vyjít. I já jsem moc ráda, že jsme si mohli promluvit. Spadl mi tím velký kámen ze srdce, vážně." Zavrtěla ocasem a potom se o bratra něžně otřela.
"To je dobrý nápad. Můžeme se kolem poohlédnout a zkontrolovat území smečky." Vlastně tím zjistí více. A třeba je skutečně najdou nebo alespoň někoho z nich.

Duben
3 normální posty +3 lístky
6 smečkových postů +18 lístků

Alyanna - 76 zlatých lístků
+4 za březen = 80
-60 (v březnu) výměna za zlaté praychy a následně za tlapky do magie = 20
+18+3 za duben = 41

30 zlatých lístků na 6 pytlíků zlatého prachu a za ty si prosím 1 tlapku do magie světla ♥

na účtu zbyde 11 zlatých lístků
za březen by měly Aly přibýt 2 tlapky a za Duben 1 tlapka to je celkem 3 tlapky do magie světla ♥

(Duben)
Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 9
Postavení: Gamma
Povýšení: xxx
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: Mluví se členy smečky.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Mluvila s jedním bratrem Deironem a nyní mluví s druhým bratrem Atrayem. Připojil se k nim také Theron, který hledá jejich sestru Aileen a svou rodinu.

Bylo hezké, že si myslel, že někde ten pravý princ na Alyannu čeká. Možná to tak i bylo. Ale jedné to přijde přeci jenom líto, že ostatní okolo mají své lásky, ale ona má jenom zklamání. Nebyla sama. Pravda. Její sestra to měla horší. Zamilovala se do někoho z nepřátel. Bylo to složité. Život prostě nebyl procházkou pod zlatými stromy za zpěvu ptáčků a poletování motýlků. Věnovala bratrovi lehký úsměv. "Snad ano. Jednou." Záviděla své sestře, že se nejspíš líbala s někým ke komu cítila něco hlubokého. Ale neřekla to. Záviděla i druhé sestře, že má nápadníka. Nebo, alespoň měla. A ona? Nemůže najít vhodného prince, který by byl silný a cenil si jí samotné.
To už ale Atray mluvil o tom, že sám ještě nepotkal nikoho ke komu by jeho srdce vzplanulo. "Ale kdeže, bráško. Jenom jsi ještě nenarazil na vlčici, která by byla správná pro tebe. Možná, že podvědomě také očekáváš, aby si tě tvá milá vážila a cenila si tě. Aby to nebyla jenom hloupá vlčice, která by odběhla hned, co by kolem prošel nějaký krasavec," ne, že by Atray nebyl krasavec, ale bylo by pošetilé myslet si, že se váš milý nikdy na nikoho nepodívá a za nikým se neotočí, když bude mít vás. Prostě to je přirozené, ovšem pak už záleží na tom, jaké má daný vlk priority. "Nebo vzala do zaječích při prvním náznaku bitvy." Jistě, Alyanna se možná až moc zaobírala silou, ale taková už prostě byla. Byla bojovník srdcem i duší a tak bylo pro ni nemyslitelné, aby její partner byl nějaký zbabělec. Nebo i partnerka jejího bratra. Naklonila k němu hlavu a jemně do něj dloubla nosem. "Ten, do koho se zamiluješ, musí být něčím výjimečný." Přikývla na jeho další slova. "Chápu, žádná prostě nebyla ta pravá a ani tě nemohla obohatit o ty dobré zkušenosti." Proč by se totiž jeden upínal k někomu, kdo by pro něj nebyl nějakým vzorem, nebo koho by, svým způsobem, neobdivoval. "Ale to přijde. Jen musíme čekat a být trpěliví." A konec konců, otec je jistě potřeboval nyní víc, než aby běhali za vlčicemi a vlky a jenom se bavili.
Potom přišel hnědý mladík. Někoho ji připomínal. "Také tě zdravím," snažila se vylovit jméno, ale to asi neznala. Možná proto, že když tohoto vlka viděla, byl vlče? Tehdy na srazu.
"Přesně tak. Aileen je naše sestra a dlouho jsme ji neviděli. Ale také ji hledáme." Jméno tohohle vlka nejspíš Aly nevyloví a tak se bude muset prostě zeptat.
Neviděl ani své rodiče dlouho, což Alyanně vytvořilo zamyšlenou vrásku na čele. Co se to se smečkou jen děje, že členové nejsou k nalezení po dlouhou dobu, hm? "Tvého otce znám." Tedy alespoň trochu. "Je to hlavní lovec Zlaté smečky, že? Nicméně, jsem ho dlouho neviděla a ty musíš být..." jistě, jeho syn, to samozřejmě bylo jasné. "Omlouvám se, ale tehdy na smečkovém srazu, když vás rodiče přivedli představit smečce jako vlčata, jsem musela s jiným členem smečky neodkladně odejít a tak neznám tvé jméno. Já jsem Alyanna a jsem Gamma Zlaté smečky."

I Aly se lehce zasmála a přikývla hlavou. "Ano, má, náš mladý bráška má dívku." S úsměvem na tváři lehce zavrtěla hlavou. Bylo to tak. "Kdy to stihl? No, je zřejmě šikovnější než my ostatní." Ale měla z toho radost. Mít někoho, kdo by při vás stál, to bylo něco nádherného. Něco tak výjimečného a vzácného, že to bylo krásné a nebylo jinak, než to obdivovat.
Teď zase zastříhala ušima ona. Něco matně se jí vybavilo, měla dojem, že tehdy otci Merlin říkala o někom, kdo patřil do chaosu. "Ach, ano, vzpomínám si, že Merlin zmiňovala city k nějakému chaosanovi." Snažila si to vybavit. Ale ona o tom nevěděla víc, než-li, že s tím tehdy Merlin přišla. Jak se ta situace vyvíjela dál, nebo dokonce jak to dopadlo, to nevěděla, neboť tehdy se vydala hledat Cizáky s Rhaaxinem, aby se ujistila, že onen vlk, který zavítal na jejich území a poslal medvěda přímo na centrum smečky, nepatří k těm nepřátelům.
I ona se posadila, aby nestála, zatímco její bratr se uvelebil do trávy mezi stromy. "Já? Obávám se, že nemám vůbec štěstí najít prince, který by o mě měl zájem." Lehce se uchechtla. "Něco děláme špatně, když jsme na ocet oba dva, nemyslíš?" Mrkla na brášku. "No, já jsem si dříve myslela, že by Atrox... no, ale on... asi jsem to viděla prostě jenom vlčecíma očima. Dívala jsem se na naše přátelství až příliš přes zlaté lístky našich stromů. A teď? Ani netuším kde se pohybuje. A myslím si, že se změnil tak jako všichni. Že už mě možná ani nebere jako přítelkyni. Já nevím, co pro něj znamenám. Možná jenom vzpomínku na Cizáky. A možná ani to ne." Opět si povzdechla. "To... už je pryč." Zadívala se na brášku a věnovala mu úsměv. "A potom se tu zjevil Rhaaxin, Atroxův bratr a... zdálo se, že on mi dokáže porozumět. Jenomže já jsem asi prostě jenom naivní samice, co se pořád dívá na vlky skrze zlaté lístky. Tak to vidíš, bráško. Nejsem o nic lepší, než kterákoliv mladá vlčice, která se ráda nechá ponořit do snění o lásce." Olízla si čumáček a nyní chtěla zase slyšet bráškovy trable: "A ty, Atrayi? Taky ses do někoho bláznivě zamiloval nebo po někom pokukoval?" Naklonila hlavu mírně na stranu a zvědavě špicovala uši.
"To ano. Jsem moc ráda, že tady budeš, bráško." Pravdou bylo, že i ona potřebovala někoho z rodiny jako podporu. A když to nebude starší bratr, proč by to nemohl být ten mladší? Vždyť je stejně tak její rodinou jako ten, k němuž ani neměla téměř žádné city.
"To asi nezjistíme. Ale nechť je nám to poučením pro to, aby jsme byli jako smečka silnější."

"Nemáš zač, Atrayi, řekla jsem jenom to, co si myslím. Bylo by pošetilé se domnívat, že se nikdo nezmění a navíc, když okolnosti byly takové, jaké byly." Možná, že kdyby se jim rodiče věnovali víc. Možná, že kdyby matka nezemřela, možná, možná, bylo jenom možná. Fakta byla jiná a bylo třeba to přijmout.
"Já myslím, že s tebou bude chtít mluvit, tak jako i s ostaními. Teď šel hledat svou dívku, ale určitě se tady ještě objeví." Ostrovy sice nebyly malé, ale ani nekonečné, takže narazit na sebe určitě bude možné.
Přikývla na souhlas. "Ano, to jsme potřebovali všichni." Nyní bylo vše jiné. Aly hádala, že i složení smečky. Možná bylo na čase, aby se uskutečnil nějaký další sraz členů, protože určitě přibyli nové tváře, stejně jako některé se vytratily. "Já vím, jak to myslíš. Já ti rozumím. Ani mě nejde o to být alfou a převzít smečku. Vždycky mi šlo jen o to ji chránit a zasloužit si být jejím členem. Zkrátka prostě, aby byla smečka v bezpečí a měla jistoty, které dříve byly samozřejmostí, o to se musí starat všichni. A otec, jak jsi zmínil, je na to, skoro sám." Aly si povzdychla. "Vůdci smečky v horách nejsou zrovna čestní. Alespoň při mé návštěvě se chovali divně. A zrovna dvakrát zdvořilí také nebyli. Kdyby se rozhodli na nás zaútočit, jistě bychom mohli mít problémy." Zamračila se. Tenkrát ona nebyla nezdvořilá, ale oni ano. "Netvrdím, že to mají v plánu. Ale naši matku někdo zavraždil a tím jsem si jistá. Jenom nevím, kdo to udělal."

Přistoupila blíž ke svému bratrovi se slovy: "Možná je naštvaný, ale spíše všechno co cítíme vychází z toho všeho co se nám stalo. Takže spíš je zmatený, že se chováš jinak, než jak byl zvyklý." Asi tak se pokusila mu to vysvětlit. "Řekla jsem mu, že každý se mění a že je možné, že i on se změnil a vidí věci jinak, než jak je viděl dřív, když jste ještě byli vlčata. Protože takhle to mám i já. Víš, třeba Aileen, ta byla jediná, kdo mi rozuměl a kdo mě chápal. Ale už jsem ji dlouho neviděla a myslím si, že i ona se změnila. Možná dospěla." A nebo také ne. Jak by mohla Alyanna vůbec soudit? Naposledy ji viděla při pohřbu matky. "Možná vaše pouto nebude stejné, ale může se stát podobně pevné. Jen si budete muset spolu promluvit." Což ji opět přivedlo na myšlenku promluvit si s Merlin. Alespoň měla potvrzeno, že Merlin skutečně opustila Zlatou smečku.
Přikývla chápavě. Po té bratra lehce objala, než se odtáhla: "Všichni jsme to měli složité. Rozumím, tomu, že se rozhodla odejít. S tou myšlenkou si možná pohrával každý z nás. Bylo by to tak snadné, začít znovu. Aby se na tebe nedívali jako na potomka alf." Ach ano. "Ale někdy je důležitější tomu všemu čelit a jak říkáš, nést odkaz znamená cítit jeho tíhu na svých bedrech." Svojí hlavou pozvedla tu jeho výš, aby ji neměl sklopenou: "Jsi syn svého otce a věz, že já budu stát vždycky při tobě a našich sourozencích, ať se rozhodnou jakkoli."

Dle jeho položené otázky, on neměl jasno v tom, která ze starších sester Aly byla. Vlastně to bylo legrační a smutné zároveň. Jenomže Aly chtěla vztahy s rodinou nějak urovnat. Tyhle nejistoty byly totiž hanbou pro všechny. Bylo nefér, aby se sourozenci neznali. A tohle byl také důvod, proč chtěla mluvit se všemi. Tedy, jasně, se Sillarei si toho zase tolik neřeknou. Pokud nebude hovořit pouze Alyanna. Však s ní již mluvila dávněji a jak doufala, nebylo třeba zjišťovat na čem u ní je. Nebo ano? Tak či tak vše popořádku.
"Alyanna. Vím, že jsem se dlouho zdržovala mimo území. Chtěla jsem zesílit, abych mohla být dobrý obránce smečky. Žel v té době se tohle všechno tak nějak zkomplikovalo." Kdyby byla doma, nejspíš by se znali. Ale měli by na ni vůbec rodiče čas? "Je mi líto, že jsme si všichni museli projít tím, co z nás udělalo to, čím jsme nyní. Moc ráda tě lépe poznám, tedy, pokud i ty budeš chtít poznat mě." řekla na rovinu.
"Mluvil jsi s Merlin?" Z rozhovoru s ní měla Aly docela obavy. Bála se, že ji Merlin nepochopí, což Alyannu mrzelo.
"Já jsem zase před chvílí mluvila s Deironem." Prozradila mu.

Alyanna 5% do Schopnosti lovu
Ricca 5% do Vytrvalosti

zbytek co kam patří a děkuji moc ♥

Kráčela pomalu, vlastně takovým vycházkovým tempem. Neměla přímý cíl, jen chtěla zkontrolovat, kdo je na území a jak se jim daří. Věděla, že otec se pohybuje kolem hranic, protože jeho pach před chvílí cítila, když se bavila s bratrem. Ale nechtěla otce rušit a proto nyní kráčela lesem, nyní již na území smečky. Hlavou ji pluly stále myšlenky pohybující se kolem Deirona a jeho možném odchodu ze smečky. Byla zde malá, možná nepatrná, šance, že se nakonec rozhodne zůstat, ale nejlepší pro něj v tuto chvíli skutečně bylo, aby se nejdříve srovnal sám se sebou, než učiní nějaký nerozvážný tah, kterého by třeba později mohl litovat. Konec konců, i Alyanna učinila v minulosti tahy, kterých jí nyní bylo líto, ale nedaly se vrátit zpět.
Pravda, nemyslela si, že by to byly chyby, jen zkrátka, mohla se rozhodnou jinak v některých událostech, ale to by nejspíš nebyla ona.
Zastříhala ušima, jak zaslechla kroky a následné odkašlání. Otočila hlavu na příchozího. Ano, jeho kožíšek viděla na minulém srazu smečky. Kývla mu hlavou na pozdrav. Ona jeho jméno, naopak, znala. Jednak proto, že věděla, že nemůže být Azrael a druhak proto, že s Deironem, jeho bratrem mluvila před pár okamžiky. Z logiky věcí a z toho, co si pamatovala, musela mít obrázek o tom, kdo před ní nyní stojí. Na rozdíl od něj, on si mohl myslet, že je ona třeba Aileen.
"Atrayi, také tě zdravím. My o vlku a vlk za humny,..." musela se nad tím zvláštním příslovím pousmát. "Jsem ráda, že jsem na tebe natrefila." Lehce zamávala ocasem a rozhodla se elegantně přijít ke svému druhému bratru z mladšího vrhu.

Zlatý les >>>

Po té, co se Alyanna rozloučila s bratrem, cítila se o něco lépe, že si s ním mohla promluvit. Tehdy na pohřbu matky to zkrátka bylo všechno tak nepříjemné a nyní se jí ulevilo. Alespoň se mohli lépe poznat a zjistit, že jsou vlastně stejně zasaženi svým osudem, a tak není nutné myslet si že tohle trápení postihlo pouze je samotné a ne všechny ostatní. Zasáhlo to všechny.
Aly si tiše povzdechla, když si uvědomila, že její mladší sourozenci dost možná zažívali podobné pocity, jako ona. Příliš se jí nelíbilo, že rodinní příslušníci odcházejí, ale chápala to. Sama překonávala pocit, že by se měla někam rozběhnout a začít nanovo. Jenomže tady byla doma. Takový už život byl. Pohlédla na zlaté stromy. Byly krásné, vznešené. Ale byla i tato smečka krásná a vznešená?
Zamířila hlouběji do lesa až se ocitla na území. Zavětřila, aby nabrala pachy zdejších členů. Byl tady vůbec někdo?

Chápavě přikývla. Kladl si otázku, kterou si kladla i ona sama. Proč musí být všechno tak složité. "Možná, že kdyby bylo všechno až příliš snadné, neměli bychom potřebu nic dělat. Ale, pravda, ty vztahy by mohly být o něco jednodušší." S tím Alyanna souhlasila. Některé vztahy byly tak komplikované, že ani nechápala, proč vlastně nefungují. Byla to záhada. A někdy to bylo vlastně i dost nelogické.
Přikývla a potom se postavila na všechny čtyři a přistoupila k bratrovi, načež ho objala a chvíli tak zůstala stát, než se zase stáhla zpátky: "Budu," pozdravovat ty které potká. "Nápodobně, také je pozdrav, jestli na někoho narazíš dřív." Pohlédla na les kolem sebe. Cítila nějaké pachy, mezi nimi rozpoznala otcův pach. Nejspíš se vrátil ze Zubří pláně. Po té vrátila pohled k bráškovi. "A já se půjdu podívat na území a zjistit, co se změnilo a co zůstalo stejné. Věřím, že ty najdeš správnou cestu, která ti dovolí být šťastný. A těším se, až mi představíš svou Mielei." Věnovala mu vřelý úsměv. Po té, co se oba dva vydali svou cestou, zamířila Alyanna na území smečky.

>>> Zlatá smečka

4 normální posty za Březen = 4 zlaté lístky

60 zlatých lístků na 12 pytlíků zlatého prachu a za ty si prosím 2 tlapky do magie světla ♥

děkuji moc ♥♥♥

(Březen)
Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 4
Postavení: Gamma
Povýšení: xxx
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: Povídá si bratrem a zjišťuje co se děje po dlouhém spánku ostrovů.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Mluví s Deironem.

Chápala, že se mohl jejich bratr změnit, ale ona ho, po pravdě, neznala ani předtím, takže jediný, kdo to mohl v tuto chvíli posoudit, byl právě Deiron. "Divný? Jako, že se změnil? Možná jenom vyrostl. Myslím si, že každý se trochu změní, když už není vlče." Zastříhala ušima. I ona byla jiná, ne? Vlastně měla za to, že nikdo, koho znala dřív nebyl takový, jaké je znala. "Možná, že to je normální, že si s někým, jednou přestaneš rozumět a třeba si začneš rozumět s někým jiným. Možná to je o tom, jak se mění tvůj přístup k životu. Já nevím, ale mám pocit, že všichni a všechno je úplně jiné. Po tom divném dlouhém spánku a nemoci, co tady řádila..." Povzdychla si Aly. Jako by se probudila do jiného světa, přesto, že všechno co znala, tady bylo pořád takové, jak si to pamatovala. Kulisa byla tatáž, ale herci byli jiní i když loutky vypadaly stejně. Takhle nějak by to řekla, kdyby věděla, o existenci divadelního představení.
"Děkuji. Sama zatím nevím, kam teď zamířím. Možná obejdu les, možná se podívám do úkrytu, jestli je pořád stejný, nebo někam vyrazím." Uvažovala nahlas. Jasnou představu neměla. Ale potřebovala zjistit, jak na tom je vlastně smečka. Kdo odešel, kdo přišel, přišel-li vůbec někdo.